Blahodárný vliv změny času na pracovní morálku
Jsem zavilým odmítačem letního času (tu hodinu pak naspávám do srpna), o to radostněji vítám čas řádný, přírodou vynalezený a Einsteinem posvěcený. Jak vidno o pár slov dříve, někdy koncem prázdnin jsou již biodigitálky seřízeny a tak na podzim, současně s pravidelnou hrou vlaků na přesný čas (některým vlakům se povede přijet do stanice právě ve chvíli, kdy měly po hodinovém čekání na posun času odjíždět), získávám hodinu k dobru, kterou využívám k pruzení podřízených. Chodím totiž do práce v nezvyklou ranní dobu.
I laik prostým chodbovým pozorováním pozná, kolik kofeinových absťáků způsobuje výpadek pravidelných ranních káviček. A to to ani nijak nekontroluju! Ono jim ale nejspíš tak nechutná, když ví, že se někde v okolí pohybuje škodič, co má vliv na výši jejich odměn :-)
Nejsem zase taková bestie, jako nebožtík Heidrich, proto lid úřednický čeká, až se postupně, po minutách zase narovná můj biorytmus, a to trpělivě a s jen lehkou obavou, že mi to vydrží déle než do Vánoc.
Pravdu mají, lidé všímaví. Přes svátky vždycky hrozně zlenivým :-)
:-) Letní čas protrpím. Opravdu, když už mám vidět východ slunce, tak raději při návratu z….. než při cestě z postele do práce. A zaspat jsem schopna již třetí den po změně.
Skoro tři roky (byla jsem z nějakého důvodu hasfrau na plný úvazek) jsem měla na hodinách nastavený UTC a případné schůzky jsem si do diáře značila s příslušným přičtením … To byla pěkná doba. Biorytmus se srovnal s přírodním časem. Hm, tak zase až v důchodu.
Super system! Mam to takhle v aute, ale jen dokud me bude bavit neustale prepocitavat cas dojezdu na letni cas, pak to presteluju :-)