Klamat tělem
Nejvyšším uměním diplomata je donutit tělo, aby se tvářilo jinak, než by chtělo. Soudě podle vlastních víkendových zkušeností, jdu si sehnat mail na knížete. Mám totiž tělo, které velmi dovedně předstírá!
Například v sobotu dopoledne, po ranní kávě, jsem se zcela neuváženě sehnul pro lžičku, abych omylem spatřil to, co se mi jisté kruhy snažily naznačit od jara – naše terasa není v dobré kondici. Nejen, že olej neviděla více než rok. Taky byla celá zašedlá a špinavá. Po krátké mentální rozcvičce (“Povedlo by se mi zatajit ztrátu další lžičky? Když jí nechám ležet, můžu předstírat, že jsem nic neviděl? Máme ještě švestkový koláč?”) jsem přepočítal čas zbývající do západu slunce, svižně jsem vykonal osobní hygienu a začaly se dít věci.
Naprosto jsem nepochyboval, že s pomocí nejmodernějších technologií bude dříve než večer naše terasa vypadat svěže a jako za mlada. Rozhodl jsem se pro radikální facelift – čtyřstovka šmirglpapír a vibrační bruska téměř světové značky vykonají práci za mě, já se budu stroje jen přidržovat, občas ležérně zasáhnu a vyměním brusný materiál a večer, pochválen něčím dobrým a slaným, se pyšně rozhlédnu po zrenovované nemovitosti. Ej, nemohlo to být víc jinak.
Nejspíš vliv Jupitera v konjunkci s odborníkem na terasy způsobil, že dřevo použité na zbudování naší exteriérové chlouby je shodou okolností tím nejtvrdším tropicko-pralesním hovadem, co se k nám tehdy dováželo. Vzpomněl jsem si na to až v okamžiku, kdy bruska vibrovala, tlak byl nemalý (prakticky jsem na ní ležel), ale výsledky vynaložené námaze zdaleka neodpovídaly. Provedl jsem dvoustupňovou kontrolu stroje, ale ani na první, ani na druhý pohled to nevypadalo, že bych šmirgl upnul obráceně. Nu, jinou zrnitost v potřebném počtu jsem doma neměl a tak nějak jsem tušil, že jestli vyrazím nakupovat, už to nikdy nedodělám (ale ve sklepě budu mít několik otepí brusných papírů všem typů, rozměrů, druhů a značek). Pomodlil jsem se, loknul jsem si dobře vychlazené meduňkové limonády a pustil jsem se znovu do toho.
Byla to morda. Jestli jsem ze začátku hýřil optimismem, zhruba po 3 hodinách už jsem si neměl na co kleknout (těm dvěma krvavým flekům se kolena říkat nedalo) a po dalších 4 šedesátiminutovkách domácího kutilství jsem si byl úplně jistý, že jsem debil, co se měl líp učit. Skončil jsem přesně v sedm večer (prošvihl jsem Večerníčka). Celá terasa byla hlaďoučká jako pedofilův nejtajnější sen. Nechtělo se mi vířit prach (měl jsem ho ostatně plný frňák, oči, vlasy a vůbec všechny otvory i vnější povrch, kromě uší, ty jsem ucpal, nemám rád hluk), chopil jsem se proto hadice a celou terasu poměrně odborně spláchl (tu odbornost zmiňuju, aby náhodou nikdo nezapochyboval o tom, že jsem brusku humanitárně evakuoval a prodlužovák schoval za roh). Oj, jak vypadala krásně! Povrch bez prasklinek a barva tmavě hnědá! Přestože neexistoval na těle sval, který by sviňsky nebolel, byl jsem rád, že jsem to nevzdal.
Mátožně jsem se odpotácel domů, s chutí odložil roucho dělníkovo a opařil jsem tělo trochou horké vody. To jsem pořád ještě myslel, že takové tělocvičné kratochvíle bez větších problémů zvládne. No, jednou za rok se splete každý. Má tělesná konstituce, složená z řídkých kostí obalených převážně kvalitními dovozovými tuky, přestala hrát dobře stavěného muže raného středního věku a zcela nepokrytě rezignovala na poskytování základní (a tedy zákonem zaručené) služby. Normálně jsem dostal klepavku (nebo třesavku?) a neudržel jsem se na nohách. Musel jsem si lehnout a nechat se chvilku obskakovat. Prostě chcíplá lemra.
Plyne z toho několik ponaučení. Tak především to stejně budu muset udělat znovu, protože po uschnutí terasa odhalila světle šedou barvu (což značí, že jsem to obrousil málo). Tentokrát vezmu něco hrubšího a nebudu se s tím moc crcat. Dále bych zmínil zjištění, že jsem naprosto a zcela mimo kondici. Ještě teď mě bolí řitní svalstvo a dělá mi problémy dostat se do auta (nebo mám blbé auto). V neposlední řadě si příště rozmyslím výběr materiálu terasy – co máte kurňa proti bezúdržbovým plastům?!?
