Skromnost je ctnost

Sedím v kavárně, čekám, až se budu moci přesunout na místo jednání, které mám až za půl hodiny a ťukám si to své do notebooku, který díky velmi rychlé místní wifince není jen psacím strojem. Jen velmi nerad poslouchám dvojici sedící o dva stolečky dál směrem ke dveřím (ne, že by směr byl důležitý, ale rád píšu a tak se snažím věty neúměrně natahovat, i když se pak čtenáři diví, co blbnu, že je to k nepřečtení – inu, to jsem já, jiný už nebudu, takhle mě maminka vychovala a udělala to věru dobře, přestože jsem povahy vzpurné a hlavu mám tvrdou, jak jsem měl možnost odpozorovat při různých sportovních a jiných úrazech). Zcela zjevně šlo o lektora angličtiny a jeho snaživého žáka (asi dvakrát staršího).

Lektor byl cizinec hovořící krásnou češtinou téměř bez přízvuku. Byl obětí velmi bohatě vyhlížejícího pána, který se snažil co nejvíc času proklábosit v češtině, páč bylo zřejmé, že mu angličtina nepřirostla k srdci. Až sem docela normální událost, která obvykle nestojí ani mě, poblázněnému grafomanovi, za zmínku.

V určitém okamžiku se však lekce stočila k veřejnému stravování a pán se snažil vyloudit anglickou větu, kterou uvedl česky:

Je to hrozně drahá, šíleně drahá restaurace, malý porce, takový ty ozdobičky všude, minerálka za dvě kila. Nemůžu si vzpomenout na méno, něco jako B-E-L-Eeee nebo B-U-E-L-Eeee nebo tak. Jak se řekne “malá porce”? – English, please! – Hau ken aj sej “malá porce” in ingliš?

A pak že jsou lidi v oblecích suchaři :)

~ od protiva na 14/09/2009.