Chvála elektrifikaci

Jsem osvíceným liberálem. A nebýt pánů od elektřiny, pravděpodobně by mi zůstala jen ta bezpřívlastková nálepka liberála, což by znamenalo, že jsem ve stejném nepřátelském šiku jako batůžkáři, uživatelé PET lahví a třináct ústavních soudců, které spojuje dohromady jedna věc – jsme špínou na vycházkové holi pana prezidenta :) Čistou pravdou je, že bez elektřiny by se člověk jen velmi těžko mohl považovat za osvíceného. Stowattová žroutka kebulku krásně nasvítí, kdežto svíčka tohoto efektu nemůže dosáhnout nikdy, leda přilepená přímo na lebce, kde ovšem v souladu se starozákonným příslovým musí být podle všeho největší tma (svícen excluded). A tak děkuji Křižíkovi a jeho kolegům za technickou stránku věci, Vladimíru Iljiči Leninovi pak za neúnavnou propragaci (vždyť kdo jiný chtěl přivést jiskru zkratu do každé dělnické světničky?) bez nároku na jakoukoliv provizi. A všechno je teď na elektřinu. Vono jestli to náhodou není trochu blbě…

Včera jsem si zaskočil do lékárny pro šafrán a trochu toho zázvoru. Milá paní magistra přešlápla z jedné oteklé nohy na druhou, skoro mě i pozdravila a po tichem strategicky zmařených vteřinách (snad doufala, že vypadnu bez dalšího obtěžování) přijala výzvu a zeptala se, vo co de. Hned ta první položka vyžadovala kolébavou chůzi do skladu. Neuběhlo mnoho času a byla zpět s výbornou zprávou: Regály jsou tučně zásobené, stačí prý, když řeknu počet. Zopakoval jsem dříve vyřčenou číslovku, ona nehnula ani brvou a šla do skladu podruhé :) Pevně jsem věřil v to, že jí nasraná nálada nepřinutí nosit každou krabičku zvlášť (rozměry 1 x 4 x 7 cm dávaly tušit, že velikost ani váha balení tím důvodem nebudou), protože jsem v souladu s tradicí zatím vytvořil za svými zády zajímavou frontu hysterických choleriků třínohých :)

Ve stále mrmlavější atmosféře postupně nanosila všechno potřebné na jedno místo a pomocí důmyslně přichycené laserové čtečky čárových kódů se pustila do závěrečné fáze našeho oboustranně výhodného byznysu. Hned na první pokus se jí povedlo namarkovat antiseptický sprej s aloe vera za 315 peněz, ačkoliv v ruce držela balení pružného obvinadla za 13,50. Na mojí zdvořilou výtku, že mají nejspíš špatný kód na správném obalu (reps.  naprosto správný kód na zcela špatném obalu), zkusila zvětšit zářez do našeho rodinného rozpočtu zopakováním účtování toho desinfekčního sajrajtu, což jsem nehodlal tolerovat a radostným hlasem jsem jí informoval o tom, že tohle teda platit nebudu :) Zabručela cosi pod knírem a velmi energicky podržela stisknutý ENTER na příruční zaprášené klávesnici. Asi tím vybíjela nahromaděný stres, jiný efekt jsem nepozoroval.

Po krátké poradě s levou hemisférou se postavila k problému čelem a domarkovala zbytek nákupu s vítězným kvikotem tiskárny účtenek. Výsledná cifra by zaskočila i tak otrlého finančníka, jakým je ministr Janota. Velmi hrubým zaokrouhlováním a sečtením několika číslic jsem se dostal na částku nepoměrně menší. Reklamoval jsem tedy požadavek na platbu a nechal její masitou ruku viset ve vzduchu bez krvavě vydřené hotovosti (mé). Letmo přejela paragon, oznámila, že obsahuje sedm položek, to prý sedí. Přepočítala se jen nepatrně, krabiček bylo osm :) Pak brala do ruky jednu po druhé a mumlavě sčítala. Zhruba se to krylo s mým početním výkonem, shodli jsme se oba na tom, že to teda ještě jednou zkusí. Fronta hrozila fyzickým řešením, slabší jedinci vytahovali z kabelek svých doprovodů nouzové teleskopické hole, aby nepadli vysílením na ne právě svinstvaprostou podlahu lékárny :)

Žena v bílém plášti vystornovala celé své předchozí snažení, otřela klávesnici skoro nepoužitým kapesníkem a naťukala to celé ručně. Protože výsledek už byl akceptovatelný a nepředstavoval pro mě finanční ani morální problém, předal jsem do pokladny lékárenského zařízení příslušných 183 a půl káčé, popřál jsem své nové přítelkyni mnoho dobrého v následujících minutách a opustil jsem hrubě nespokojenou frontu právě v okamžiku, kdy se z ní stávala fronta nepřátelská.

Inu, nebýt elektřiny, jen těžko bych mohl zažít takové věci! :) Copak by se s tužkou a papírem mohlo něco takového stát? Tak vidíte, blbouni :)

 

Výše je snímek slavného vůdce bolševické revoluce pořízený v okamžiku, kdy se dověděl, že v roce 2009 nebude možné v srpnu sehnat čirou stowattovku ani za cenu jízdního kola nebo krabičky puškových nábojů spřátelené ráže. Vpravo stojí pobavený F. Křižík, vlevo má oblíbená lékarnice v době, kdy váhala, čím chce v důchodu být.

~ od protiva na 11/09/2009.