Dírou k prosperitě

Ale no tak. To si fakt myslíte, že se neumím vyjadřovat jinak, než vulgárně? Vážně se domníváte, že jsem klesnul hluboko na úroveň Nejskvělejšího Ega a Jeho Věrného Napodobitele? Neumíte si představit, že slovo “díra” opravdu používám v souladu s původním účelem, aniž bych sklouznul k laciným dvojsmyslům? No proto! Ačkoliv má pravdu i ten, kdo si myslí, že nadpis má přitáhnout, a já nejsem svatoušek, abych si nechal ujít takovou krásnou příležitost ;) Přesto ani tentokrát si sexuální devianti nepřijdou na své a pokud nezemřou nudou u dalších řádků, dostane se jim vyprávění o tom, kterak jsem zveleboval  současné sídlo a náročnou stavební úpravou zvýšil hodnotu nemovitosti nejméně na dvojnásobek.  Hurá, další díl Kutila Mě je tu!

Pod naším domem, skryt zrakům veřejnosti, je sklep. Rozdělen na dílnu, bordelárnu, kotelnu a uhlárnu překonal dospívání dětí předchozích majitelů a až náš příchod do kraje zaslíbeného komárům a magorům do rovin předznamenal jisté změny v užívání zmíněných prostor. V kotelně se oproti dřívějšku naparuje už jen elektrický průtočný kotel, který (zcela v souladu s návodem k užívání) nevyžaduje již tolik uhlí, kolik bývalo v zimním čase zvykem. Popravdě je na uhlí zcela nezávislý a potřeba přiměřené hromady ve vedlejší místnosti zcela pominula. Inu pokrok.

Vzhledem k výše uvedenému jsem vynosil asi tak deset dvojkýblů koksu (jeden dvojkýbl = v každé ruce jeden jednokýbl) na povrch zemský, s nasazením vlastních plic jsem místnost zametl a odhalil jsem, že zcela chybí podlaha (hlína utemovaná metráky zkamenělých přesliček a neopatrných dinosaurů dnes sotva může splňovat požadavky moderního člověka). Protože úmysly byly jednoznačné, totiž že se tu bude odehrávat očista textilu a jeho napodobenin, bylo třeba opatřit povrch betonem a zlevněnými dlažkami, vybílit, přivést elektřinu a vodu, odvést odpadní vody a zajistit cirkulaci vzduchu, což se povedlo (a tady se musím pochválit) na jedničku. S mínusem. Sušící se prádlo totiž produkovalo více vlkosti, než dokázalo malé okénko u stropu odvést, takže brzo se zdi pokryly mapami sice zajímavými na pohled (umělcův), nicméně houby jsme pěstovat nehodlali. A zasedla rodinná rada.

Výsledek vůbec nikoho nemohl překvapit, nicméně jsem byl poněkud zaskočen rychlostí rozhodnutí a tím, že jsem měl velmi málo prostoru poukázat na vrozenou lenost a objektivně doložitelnou nešikovnost při práci s ostrými, těžkými, točivými a vůbec jakýmikoliv předměty (kromě příboru a obyčejné tužky). Jen jsem si mohl vybrat, ve kterém rohu ten ventilátor zřídím. Na první pohled osm možností (čtyři rohy, dvě roviny v každém z nich), ale při bližším ohledání se ukázala i tato příležitost k samostatnosti jako čistě hypotetická. Rohová místnost obklopená ze tří stran zbytkem sklepa nedávala mnoho prostoru k intelektuálnímu rozjímání a roh vnější zdi nejvíce vzdálený od okénka byl vlastně jedinou správnou variantou.

Nakoupil jsem potřebný počet trubek, ventilátorů, lišt, kabelů, spínačů, zpětných klapek a dešťových krytů (kupodivu až na lišty pro vedení kabelu vše po jednom kusu, takže víc než jeden pokus nebyl možný), překontroloval bourací kladivo, našel štafle a malou židličku, přenesl štafle dovnitř a židličku ven, našel tužku, ořezal tužku, přeměřil to zevnitř i zvenčí a začalo se prášit. To jak jsem si nejdřív předvrtal otvor a následně ho začal odkrajovat majzlíkem. Práce to byla hnusná a v uších mi zvonilo ještě druhý den. V podobných chvílích jsem vždycky moc rád, že jsem se dobře učil a nemusím se živit manuálně :) Krásný kruhový otvor byl za hodinu na světě, dokonce i v rozměrech potřebných pro zasunutí plastové roury. Stvořil jsem díru!

Všechno jsem po sobě zametl, pohrál jsem si se zednickým začištětím a když to všechno bylo takové hezké a jakoby odvždycky na svém místě, zapnul jsem zase hlavu a začal pomalu přemýšlet nad tím, kterou ze dvou možných tras povedu napájení, jestli to napojím spíš na zásuvkový nebo na světelný okruh (identické jističe, takže to bylo fuk) a kam jsem si všechny ty potřebné věcičky odložil, abych je pak hned našel. Nebudu vás zatěžovat podrobnostma, lišty jsem si naměřil a přidělal, natahal jsem si kabely, nezapomněl jsem udělat smyčku ke spínači (moje častá chyba), nasadil jsem ventilátor do ďoury, připojil k němu kabel, ten jsem pak rozpojil spínačem a bez proudu to propípal, jestli jsem na těch pěti šroubech neudělal nějakou kravinu. Neudělal :)

Přátelé lučních květin, po 4 hodinách práce (neříkám, že jsem útočil na rekord, nebo snad jo?) byla naše prádelna vybavená nuceným odvodem par pomocí ventilátoru s časovačem! Teď jen, aby to NĚKDO ocenil :D Nebyl to kdovíjaký projekt, nemohl bych s tím ani do reklamy na OBI (tam jsem to mimochodem všechno pohodlně koupil), ale docela jsem si u toho odpočinul a až se třeba jednou budu rozvádět, předložím to zaujaté soudkyni jako důkaz, že jsem se o rodinu po všech stránkách dokázal postarat :) MILÁČKU, TO BYL JEN VTIP! :) :)

Nebavilo? Dobře vám tak, nemuseli jste to číst až sem. Já jsem taky plánoval proflákat sobotu u bazénu, život holt není žádný peříčko! :D

~ od protiva na 31/08/2009.