Maturita malicherného mutanta

Evča si tuhle položila otázku, na kterou sama nenalezla odpověď, a tak se zeptala mě. A přitom je to jednoduché: Ne, nematuruju :) No i tak jsem si prožitky zasunuté hluboko do paměťového odložiště v kategorii “Dodatečně strašidelné průsery” připomenul a rozhodl jsem se vás, mí drazí maturanti, potěšit děsuplným vyprávěním. Hezky se usaďte, olízněte si obočí a jdem na věc.

Před dávnou dobou, kdy Windows 95 byl ještě svěžím operačním systémem a Pentium se zdálo jako docela dobrý nápad, jsem se chystal završit své středoškolské vzdělání tou trapnou formalitou, kterou v obleku z tanečních a s upocenýma rukama musí projít každý, kdo má ambice získat první sexuální zkušenosti na vysokoškolské koleji s tou prsatou zrzkou z vlaku, co v opilecké pýše prozradile své studijní plány. Ač se to zdá k nevíře, i já dělal maturitu. Ovšem ještě než došlo k orálnímu vyvrcholení (čili k ústním zkouškám), čekaly na nás cedule po chodbách s nápisy “Pšt, maturita!” nebo “Nehlučte, probíhají testy” a rušivé ticho vypnutého zvonění (nápad paní ředitelky, hodná).

Úplně první byl na řadě sloh. Učitelský sbor nás spravedlivě rozlosoval na skupiny ručních psavců a datlíků, tedy na ty, kdo budou psát brkem a inkoustem a ty, kdož se pokusí o zdolání nástrah gramatiky a literárních útvarů skrz klávesnici zahleděni do blikajících CRT monitorů. Měl jsem štěstí, spadl jsem do grupy, co se vešla k počítači. Učebna to byla malá, patnáct stolečků s podobným počtem sestav, místo na tužku a nepohodlná dřevěná židla (jako pozůstatek po modernizaci školní jídelny). Témata napsaná křídou na tabuli a ostražité profesorka výpočetní techniky, co nám rozdala diskety, nařídila hromadné formátování, nařídila budíka a šlo se na věc.

Možná budete kroutit hlavou, ale písmenka mi nedělají problém. Fakt si už nevzpomenu, jestli jsme na to měli tři nebo čtyři hodiny ani kolik stránek jsme museli napsat, ale vím jistě, že jsem skončil o půl hodiny dřív a začal jsem se nudit. A protože přes učebnu jsem viděl spolužáka, co se dloubal v nose, dohodli jsme se syčením a prstovou abecedou, že si naše slohy navzájem nasdílíme v síti (žádné síťové disky nebo servery, ale přístup přímo do počítačů s nastavováním práv k jednotlivým složkám nebo souborům) a zkontrolujeme si chyby. Pravděpodobně jen neuvěřitelnou shodou náhod jsme každý měli jiné téma (což se následně ukázalo jako klíčové).

No a tady do toho rozjetého příběhu vstoupím s vysvětlivkou. Můžete si odskočit na záchod nebo si zakuřte, ale nepřeskakujte, jinak přijdete o několik vrstev pointy.

Jsem docela perfekcionista a hnidopich, na svoje věci (vč. výsledků práce) si dávám opravdu pozor (nerad věci ztrácím, škrábance nevadí, ošmatlání ano, funkčnost musí být bezchybná). Někdy se mi ale v hlavě zatmí a já dělám peachoviny. Ne, tohle si zaslouží správný název – jsou to přímo píčoviny. Následky katastrofální v ten moment, dvacet let se pak probouzím hrůzou, jak to mohlo být ještě mnohem horší. Inu, zákon o zachování energie nedává přírodě moc na výběr, hladiny v mořích se musí jednou srovnat, i já občas musím udělat kreténskou hovadinu, abych mohl v mezičase excelovat ;) Zpět k mojí maturitě, hošové a děvy.

Aniž bych svojí práci uložil na úředně schválené médium, jal jsem se nastavovati přístupová práva kamarádovi, on totéž udělal se svým výtvorem, pohledem jsem se ujistili, že jsme hotoví a oba jsme klikli na konkurenční sloh, abychom se navzájem urazili a obvinili z opisování. Zatímco já se pokoušel pořád ještě pochopit jeho první stránku, on byl se čtením hotov a soubor zavřel. Juj. Protože já mu ten svůj soubor zpřístupnil, aniž bych ho u sebe uložil a zavřel, četl ho tak, jak byl. Zavřením bez uložení ho zrušil i u mě. Což jsem v té chvíli zatím netušil. Dočetl jsem tu jeho plácaninu, zavřel, udělal jeho směrem posměšné gesto, koukl na hodinky (za 20 minut konec) a že si teda splním svou povinnost a odevzdám práci v termínu a hned po dopsání a zkotrolování, jak nám bylo sděleno v pokynech. Jenže ať jsem hledal jak jsem hledal, moje slohovka zemřela a nenechala po sobě ani parte. Lidi zlatý, nenašla jí ani IT-profesorka, ani její mladý kolega, ani žádný z mých spolužáků. Nejdřív přišel vyšetřující soudce (zástupce ředitelky), poslal mě na chodbu a řešil, co teď. Pak se dostavila rozlícená ředitelka osobně, narušila posvátné ticho svým nekroceným řevem o tom, jak mě vyhodí nejen od maturity, ale i ze školy (juj na druhou), že mám jít OKAMŽITĚ do její kanceláře a ať si vezmu všechny svoje věci a nezdržuju spolužáky, co berou maturitu vážně. V tuhle chvíli jsem byl pořád ještě docela v pohodě, což teď nechápu :)

V ředitelně mě čekalo kázání o zodpovědnosti, podvodech, trestech, vyhlídkách na lopatu a čtyři čisté papíry s propiskou. Dostal jsem zpracovat jiné téma, než bylo moje původní i kamarádovo (jemu se podařilo z toho vykecat s tím, že jsem to po něm chtěl, ale on že můj sloh nečetl, číst nechtěl a vlastně to ani neumí). Měl jsem žízeň, klepala se mi ruka (jak na potvoru ta pravá, kterou píšu), ale hlava začala sázet věty na papír a já je všechny popsal i z druhé strany a zas mi zbylo trochu času, abych obdivoval fotku Václava Havlů nad ředitelským stolem. Na minutu přesně se skončením termínu pro psaní přišla ředitelka, mile se na mě usmála (fakt!) a prý, jestli to mám hotové. Předal jsem jí popsané a propocené papíry, ona řekla, že už to nemám opakovat (maturitu?) a ať si do dalších písemek odpočinu. Ufff.

Večer mi volala třídní, celá poplašená a prý, jak se cítím. Zrovna jsem večeřel a koukal jsem na něco v televizi, takže jsem zahlásil naprostou pohodu a veget. Trochu jí to zarazilo :) Prý že je ráda, že to dopadlo dobře a ať jsem v klidu. Což jsem byl, díky. Druhý den se do mě pustila celá škola (jen prváci si netroufli, ale od druháků nahoru všichni za mnou chodili a chtěli slyšet detaily) a byl jsem vážně celebrita :)

Další písemky už byly v pohodě, jen mě trochu znervózňovalo, jak na mě dozor konající profesor/-ka neustále zírá a hlídá, jestli zas něco nevyvádím. Nemusím snad zdůrazňovat, že jsem díky tomu napsal všechno absolutně bez taháků a napovídání :) Dopadlo to podle očekávání, ze všech písemek za jedna, vč. slohu. Škoda, že se nenašel i ten první, zajímalo by mě, jak bych dopadl s ním :)

A to je všechno. Vykulenej protiva málem vylítnul od maturity hned po první písemce, protože kravil a nudil se, aniž by si pořídil medvídka mývala :) Občas si na to vzpomenu a říkám si, co by se stalo, kdyby mě opravdu ředitelka vyhodila a nechala mě to dělat v září, případně za rok na jiné škole. Byl bych to pořád já? Stal by se Klaus prezidentem? A pokládal bych na konci článku tyhle otázky po vzoru Pavla Králíčka? :) Kdo ví.

A teď hupky do postýlek a těm z vás, kdo to ještě nemají za sebou (protože se přes prázdniny budou na učení víc soustředit), držím palce! ;)

~ od protiva na 22/05/2009.